Popis řady 100
Z počátků elektrizace našich železnic zůstaly dvě místní tratě elektrizované stejnosměrným proudovým systémem o napětí 1500V. Je to trať Tábor - Bechyně, uvedená do provozu v roce 1903 a Rybník - Lipno, v roce 1911. Dopravu na těchto tratích zajišťovala hnací vozidla - především elektrické motorové vozy - dodané v rozmezí let 1903 - 1941. V padesátých letech již jejich technický stav a výkon nepostačoval potřebám provozu. Významným impulsem pro vývoj nových elektrických lokomotiv především pro trať Rybník - Lipno bylo rozhodnutí vlády o výstavbě Lipenské vodní nádrže. Stavba přehrady vyžadovala přísun velkého množství materiálu, a proto ministerstvo dopravy rozhodlo o rekonstrukci tratě i elektrického napájení a objednalo v roce 1955 vývoj a výrobu čtyř elektrických lokomotiv pro trať Rybník - Lipno o hodinovém výkonu 440 kW a trvalém výkonu 360 kW, s termínem dodání v roce 1956. Vzhledem ke krátkému termínu dodání, který byl dodávkou lokomotiv E 422.0 (100) v roce 1956 splněn, využil výrobce ŠKODA Plzeň v mechanické části některé shodné díly z tehdy vyráběných traťových řad E 499.0 (140) a vyvíjených E 499.1 (141). Koncepčně obdobné byly dvounápravové podvozky a i díly skříně. Zvláštností skříně lokomotivy je to, že kromě dvou čelních stanovišť a strojovny má i zavazadlový oddíl. Elektrická část lokomotiv E 422.0 (100) vycházela z podmínek zadání - obsahovala čtyři tlapově uložené trakční motory typu AD 3643 cP o výkonu 90 kW (trvalý) a 110 kW (hodinový). Regulace výkonu byla odporová, ovládaná prostřednictvím řídícího kontroléru kontrolérem hlavním, a to ve 24 stupních v sériovém zapojení trakčních motorů, v 16 stupních sérioparalelním zapojení a 3 stupních šuntovacích. Pro nasazení na sklonově obtížném úseku (až 33% sklonu) byla významná dynamická odporová brzda o výkonu 360 kW. Barevné řešení lokomotiv bylo obdobné jako u dodávaných traťových lokomotiv. Spodní část skříně včetně pojezdu a střecha lokomotiv byly tmavě zelené. Hlavní okenní část skříně byla světle zelená (hrášková zeleň). Obě často odděloval stříbrný pás (hliníková). Stejnou barvu byly natřeny i kryty odporníků na střeše, lišty okolo čelních oken, zábradlí a madla. Střešní okapy a olemování středního dělícího pásu bylo hnědé. Sběrače proudu byly červené (rumělka tmavá).
Zpět